Proč už Česko není soběstačné v produkci potravin? A hrozí jejich nedostatek?

Zdroj

Je ohrožena potravinová bezpečnost České republiky?

Já sama nevím. Ale ze zpráv nejen ze zahraničí je zjevné, že je třeba nastražit uši a vznést dotazy. Jaká je tedy situace ve světě a v Česku?

Distribuční tepny se ucpávají, dochází k lokálním infarktům.

Situace například v USA naznačuje jisté problémy s distribučním řetězcem. Na jedné straně prázdné regály, řetězce limitující počet kartonů mléka na osobu, o pár set kilometrů vedle, vylévání mléka do polí. Proč? Distribuční kanály nelze přenastavit ze dne na den. Mnoho producentů zvyklých na odbyt do restaurací, nebo škol najednou nemají, kam by svoje produkty vozili. Potraviny, které podléhají rychlé zkáze, se v Americe už běžně začínají zaorávat zpátky do země, „Míra plýtvání je nebezpečně vysoká“, píše autorka článku pro The Guardian Susie Cagle (originál článku).

V Kalifornii je sezóna o míle napřed, a tak je jen otázkou času, kdy o zaorávání čerstvé zeleniny uslyšíme z Evropy. O vylévání mléka uslyšíme pravděpodobně už o něco dříve. „Velké italské mlékárny zastavily výrobu,“ hlásí Zemědělský svaz ČR a dodává: „To vyvolává velmi nestabilní situaci v celé Evropě.“

„V restaurací jsou na potraviny jiné hygienické požadavky, nám klesl zájem nejen o některé mléčné výrobky, ale dokonce o maso,“ říká Jan Ptáčník, zemědělec z jižních Čech. „Sadbu salátů a několika prvních jarních zelenin, kterou běžně prodáváme zákazníkům jsme letos museli hodit slepicím,“ popisuje zelinář Jiří Buchal z pražské Haly 22, která byla minulé čtyři týdny na základě vládních opatření zavřená.

Mimo jiné se také objevují zprávy o zákazech vývozů, nebo rýži hromadící se v přístavištích, kvůli nedostatku lidských zdrojů v logistice. (zdroj).

Dohromady to je směs poměrně alarmujících signálů. Připočtěte k tomu reálný nedostatek pracovní síly na sázení a sklizeň nejen v tuzemsku a opravdu budete mít chuť koupit si chatu a rozorat kolem ní zahradu.

Kdo zmírní paniku tentokrát?

Nechci házet vinu na media, díky nim o tomhle všem víme. Pravdou ovšem je, že právě media jsou obrovskou hybnou silou. Připomeňme si zprávu ze 24.2.2020, kdy server novinky informoval o panickém vykupování supermarketů v Itálii. Druhý den byly fronty až na parkoviště i u nás. Náhoda? Nemyslím si.

V posledním únorovém týdnu, ještě stihl situaci zachránit premiér, výlety do skladů a ujištěním, že potravin je dost, není třeba panikařit a veřejnost zdá se opravdu uklidnil. Kdo ale o zajištění potravinové bezpečnosti na Evropské úrovni bude uklidňovat teď? Ursula von der Leyen? Nebo Jamie Oliver?

Moje první otázka je tedy mířena jednoznačně do řad ministerstva zemědělství: „Jak se vyvíjí situace s potravinami na Evropském trhu a jakým způsobem je zajištěna potravinová bezpečnost/dostupnost České republice?

Vím, nejsme Amerika. Ale zprávy o tom, že cena zeleniny a ovoce půjde nahoru už masmédia vypustila, tak jaký je protiúder zodpovědných orgánů tentokrát?

Potravinová bezpečnost a soběstačnost

Krokem k uklidnění zjevně mělo vést navýšení rozpočtu na potravinovou soběstačnost Česka (viz tisková zpráva MZe). Z původních 3.8 miliardy byl rozpočet navýšen na 4.4 miliardy.

Je ovšem strategie potravinové soběstačnosti opravdu to nejefektivnější řešení? A co je to vlastně potravinová soběstačnost? A jak jí chápe veřejnost? Leckdy velmi zkresleně.

Na toto téma se vynikajícím způsobem vyjádřil již před dvěma lety předseda zemědělského svazu Martin Pýcha ve svém příspěvku na blogu idnes.cz.  Výrazně doporučuji si celý článek přečíst, jeho sdělení je ovšem prosté: “Potravinová bezpečnost a strategická potravinová soběstačnost by měly být prioritou. Neznamená to však izolaci našeho trhu vůči potravinám ze zahraničí, ale naopak, schopnost množství dovezených potravin kompenzovat exportem, ideálně s vyšší přidanou hodnotou.”

Jinak řečeno, těžko budeme v Čechách pěstovat banány a mandarinky, ale pojďme tomu úměrně vyvážet třeba pšenici a chmel. Nemůžeme se uzavřít a snažit se dosáhnout 100% soběstačnosti ve všech komoditách. Předseda svazu zelinářů říká (tisková zpráva MZe z 16.4.2020) jinými slovy totéž, ovšem s apelem na to, že bychom měli být soběstační alespoň v surovinách tradičních pro naši zemi a kuchyň: “V zelenině jsme soběstační na 30%, to je žalostně málo. Optimální by byla v tomto ohledu soběstačnost okolo 60%. To, že nejsme soběstační v cibuli, mrkvi ale například ani zelí, je pro ČR historicky unikátní.”

Na co se tedy můžeme těšit? Na naše pole a louky opět mlékem a strdím oplývající? Opravdu musela přijít koronavirová krize, abychom se chytili za nos?

Upřímně, lepší pozdě než-li nikdy, otázkou teď jen zůstává, jak to bude letos a zda závazek směřující směrem k lepší potravinové soběstačnosti bude naplněn.

Za rok se možná zvýšená podpora tuzemského zemědělství projeví. Ale co letos? Neucpou se i naše potravinové tepny? Nedostane náš mlékárenský průmysl, nebo dovoz zeleniny infarkt?

Ptá se,

Ing. kvality potravin Anna Grosmanová

Jeden komentář