Ekologická farma Slabce
„V padesáti jsem si udělal vejšku a zjistil jsem, že bio je cesta.“
Miloš Šedivý nastoupil ve svých padesáti letech na Českou zemědělskou univerzitu, aby si doplnil vzdělání v chovu zvířat. Hospodářství už měl, ale jak ho vést dál, si pořádně rozmyslel až na škole. Po dokončení inženýra se rozhodl hospodaření překlopit do ekologie. A nelituje. Rodinnou farmu brzy převezme dcera, Markéta Záblocká, která ostatně na farmě provozuje nejen mlékárnu a výrobu sýrů, ale také chová neobvyklé plemeno skotu, Dextery, se kterým sklízí úspěchy po soutěžích.
Krávy přiletěly z Kanady
Stojíme v areálu někdejšího JZD. Jak se dostal k vaší rodině?
Markéta: Táta tu nejdřív pracoval. Po revoluci areál provozovala soukromá firma, která se později dostala do konkurzu. Táta pak hospodářství převzal. Šaroláci tu byli už před ním. Z Kanady je sem onehdá v roce 1992 přivezla firma, která to spravovala. Z Kanady letecky přiletěly živé jalovice.
Opravdu se tehdy dovážely živé krávy letadlem?
Markéta: Ano, přiletěly na Ruzyni. Byla jsem malá a při představě, že na letišti přistály krávy, jsem si vybavovala, jak vystupují z letadla po schůdcích. Podle toho, co si pamatuji z vyprávění, šlo o březí jalovice a plemenného býka.
V devadesátých letech to nebyl samoúčelný výstřelek. Český chov masného skotu se tehdy rozjížděl a živá plemenná zvířata ze zahraničí sloužila k založení nových stád. Nákupy v té době podporovaly dotované bezúročné půjčky, později také státní podpora dovozu genetického materiálu. Starší odborná reportáž o zdejší farmě uvádí, že první stádo bezrohého kanadského charolais tvořilo 27 jalovic a jeden plemenný býk ze Saskatchewanu. Rok založení chovu datuje opravdu do roku 1992.
Bílé krávy se od té doby staly součástí místního obrazu. Markéta dnes hospodaří ve vlastní Farmě Slabce, současně pracuje u otcova stáda jako zootechnička. Rodinnou farmu postupně přebírá společně se sestrou.
Vy sama chováte dextery. Proč právě je?
Markéta: V roce 2014 jsme dovezli březí Dexter jalovici z Dánska. Myslela jsem, že ji budu dojit, jenže pak jsem taky otěhotněla i já a ten plán se změnil. Stádo se postupně rozrostlo. Dexter je malé kombinované plemeno, dá se využít pro mléko i maso a lépe se mi s ním manipuluje. Ale až jednou převezmu otcův chov, chci, aby tu šaroláci zůstali. Ty bílé krávy ke Slabcům patří.
Uvažujete také o prodeji masa z vlastního chovu?
Markéta: To je můj sen. Zatím jsem zjišťovala na veterinární správě, jaké jsou požadavky na bourárnu. U Dexterů mě baví i kvalita masa. Chtěla bych, aby se k zákazníkům dostalo přímo od nás.
Co znamená hospodařit ekologicky
V čem je pro vás ekologické hospodaření každodenně jiné?
Markéta: Já jsem začala hospodařit na pronajatých pozemcích od táty už rovnou v ekologickém režimu. Je to někdy náročné. U krmiv máme menší výběr a některá certifikovaná krmiva jsou drahá. Zároveň mi dává smysl, že na našich polích nepoužíváme běžné chemické postřiky. Když chodím venčit psy kolem polí, sama si uvědomuji, jak moc záleží na tom, co se tam používá.
Miloš přidává konkrétní příklad z rostlinné výroby: „S plevelem se vypořádáváme mechanicky, bez herbicidů. Výnosy mohou být nižší a práce je složitější. Ve stáji zase musí hlídat původ krmiv“. Směs, kterou konvenční chovatel běžně koupí, pro ekologický chov nemusí mít potřebnou certifikaci. Část krmné základny si proto pěstují sami.
Když vidíme tele u krávy na pastvě, poznáme podle toho bio?
Miloš: U masného skotu zůstávají telata s matkami a sají mléko i v konvenčních chovech. Samotná pastva tedy není důkazem, že jde o bio. Rozdíl je třeba v povolených krmivech a v tom, jak hospodaříme na polích.
Obchod, kde zákazníci platí sami
Vyrábíte také mléčné produkty. Jak se dostávají k lidem?
Markéta: Už asi deset let mám na farmě obchůdek. Nejdřív jsem v něm sama prodávala, ale s prací na farmě a malým dítětem jsem to nestíhala. Tak jsem zkusila samoobslužný prodej. Je tam obyčejná lednice, žádný automat. Funguje to výborně. Lidé si pro naše výrobky jezdí i zdaleka, zvlášť v posledních letech.
Je něco, co lidé stále na označení bio nechápou?
Markéta: Rozhodně. Na trzích se pořád objeví někdo, kdo tvrdí, že ekologičtí zemědělci stříkají pole tajně v noci. Mrzí mě to. Přitom lidé, kteří přijedou sem, vidí, jak hospodaříme, poznají nás a vracejí se. Vidí, že rozvíjíme region, zlepšujeme krajinu a chováme se ekologicky.
Farma jako součást vesnice
Někdejší družstvo zaměstnávalo podle Milošových vzpomínek mnohem víc místních lidí než dnešní farma. Areál se proměnil a ne všechny budovy našly nové využití. Přesto zůstává místem, kam se chodí. Místní si mohou koupit výrobky a děti ze školky a školy přicházejí za zvířaty, třeba když se narodí kůzlata.
Vzniklo v rámci kampaně Září měsíc biopotravin a ekologického zemědělství. Placená spolupráce se Zařízením služeb MZe.